Lily Allen

Její příběh trochu připomíná pohádku a dokazuje, jak moc se hudební průmysl mění tváří v tvář internetu a veřejným „burzám“ hudebních nápadů, jako je MySpace.com. Jedenadvacetiletá Lily Allen se nejdříve proslavila na webu, a když si její nadžánrové skladby stáhlo dostatek lidí, přilákala šéfy velkých gramofirem. Výsledkem je debutová deska Allright, Still…, která je aktuálně na druhém místě britského albového žebříku. Singl Smile patří už čtyři týdny mezi nejhranější písně na ostrovech. Ještě nedávno přitom byla obyčejnou holkou, která kašlala na školu. Nikdy neměla pořádné zaměstnání. Chlubí se tím, že neumí a ani nechce umět hrát na žádný nástroj. Její hudba přesto obsahuje velkou porci osvěžujícího, nezamindrákovaného a zábavného hudebního nadhledu. „Poslouchala jsem punk, ska a reggae ze sbírky mých rodičů. S těmi jsme se pořád někam stěhovali, vyloučili mě z několika školy, a tak mě rodiče poslali do internátní školy, doufali, že to na mě bude mít ozdravný účinek,“ vzpomíná Lily na divoké dospívání. „Jenže já se raději vypařila a utekla na Glastonbury nebo někam do klubu. Už od mala jsem věděla, že nikdy nebudu mít klasickou práci a sedět celý den v kanceláři.“ Nejen fanoušci jsou z Lily nadšení, její debutové album sbírá od britských kritiků jednu poklonu za druhou. „Všechny písně znějí jako hit,“ píše Evening Standard. „Kdo ještě neslyšel Lily Allen, musel být zavřený někdy v temné jeskyni,“ přihazuje Sunday Mirror. „Jestli se dá věřit jejímu hlasu tak, jak mu všichni v tuto chvíli věří, její hvězda bude stoupat,“ prorokuje The Times. Ať už bude její hvězda stoupat, nebo se podobně jako desítky podobných britských zázraků brzy vypaří do ztracena, nikdo jí už asi nikdy neodpáře fakt, že natočila jednu z nejsilnějších a nejlepších debutových desek téhle dekády.